Díl 3: 50. léta (1946–1965) – poválečné období
V jarních měsících roku 1945 skončila válka a s ní začala obnova československého státu. První poválečné roky přinesly tak velké demografické změny, že můžeme bez nadsázky říci, že nikdy za celou historii na našem území neproběhl tak masivní přesun obyvatelstva v tak krátkém čase.
Nejradikálnější změna nastala ve struktuře německého obyvatelstva, které díky povětšinou aktivní roli ve válečných událostech ztratilo důvěru většinového obyvatelstva země. Postupimská konference vítězných mocností z roku 1945 rozhodla o odsunu německého obyvatelstva z Československa na německé a rakouské území.
EXODUS A NOVÉ PŘÍRŮSTKY
Vysídlení německého obyvatelstva z Československa začalo hned v prvních poválečných týdnech a probíhalo v několika fázích. Mezi koncem května a podzimem 1945 došlo k tzv. „divokým odsunům“, kdy statisíce Němců opustily své domovy. Následovaly organizovanější transporty do německých okupačních zón od ledna do listopadu 1946. Během této doby opustilo území Československa přes 2 miliony lidí.
Z tří milionů českých Němců na konci 40. let 20. století zůstalo v Československu necelých 200 000 osob. Mohli zde zůstat ti, kteří byli považováni za „specialisty“, důležití pro národní hospodářství, stejně jako lidé ze smíšených manželství také osoby vyňaté z odsunu, většinou nemocní a velmi staří lidé neschopní transferu.
Všechny tyto události nejvíce poznamenaly české pohraničí. Dle statistiky vydaných potravinových lístků se nacházelo k 1. květnu 1945 v pohraničí přibližně 2 725 000 Němců a 600 000 Čechů a dalších příslušníků neněmecké národnosti.
Graf č.1 Počet obyvatel (české země) 1785–2022. Zdroj ČSÚ
Do pohraničí se sice vraceli Češi, kteří byli odsunuti Němci po roce 1938, avšak většinu tvořili noví osídlenci, převážně bezzemci a nemajetní zemědělci z vnitrozemí Čech a Moravy, ze Slovenska nebo reemigranti z jiných států. Nová populace často neměla potřebné zkušenosti s hospodařením a těžko si zvykala na nové prostředí. Toto masové poválečné přesídlování výrazně ovlivnilo strukturu českého pohraničí a předznamenalo dlouhodobé problémy, se kterými se potýkáme dodnes.
Podle dobových pramenů, které sledovaly pohyb obyvatelstva v pohraničních okresech a srovnávaly jejich předválečný početní stav (z roku 1930) se stavem z května 1947, vykazovalo v Čechách 13 okresů úbytek obyvatel o více než 50% (Aš, Cheb, Kaplice, Kraslice, Loket, Mariánské Lázně, Nejdek, Planá, Přísečnice, Šluknov, Tachov, Teplá, Žlutice). Na Moravě a ve Slezsku byl zaznamenán největší úbytek obyvatel oproti předválečnému stavu v okresech Frývaldov (49%), Bruntál (47%), Krnov (44%) a Rýmařov (44%).
Dalším ranou pro pohraničí bylo zakládání nových vojenských újezdů, což vedlo k vystěhování desítek tisíc lidí a likvidaci obcí. Situace se ještě přiostřila po komunistickém převratu v únoru 1948, kdy začal únik občanů z totalitního Československa.
Série zabezpečovacích opatření z 1. dubna 1950 zřídila nové hraniční pásmo, které zasahovalo 2-6 kilometrů do vnitrozemí a bylo do něj možno vstoupit jen s povolením (více v zajímavostech). Tímto restriktivním opatřením byly postiženy okresy Jáchymov, Kraslice, Aš, Cheb, Mariánské Lázně, Tachov, Horšovský Týn, Domažlice, Klatovy, Sušice, Vimperk, Prachatice, Český Krumlov, Kaplice, Trhové Sviny, Třeboň, Jindřichův Hradec, Dačice, Moravské Budějovice, Znojmo, Mikulov, Břeclav. Kvalita života v pohraničí byla výrazně narušena a obyvatelstvo se snažilo více stahovat do větších měst a Středočeského kraje.
Pokles obyvatelstva v roce 1950 (na území Čech a Moravy žilo 8.925 122 obyvatel) nás vrátil téměř o 60 let zpět, když počet obyvatel dosáhl úrovně z roku 1893.
Ukončení války mělo zejména pozitivní vliv i na kojeneckou úmrtnost, která v roce 1945 dosáhla děsivých 123,5 umírajících dětí na tisíc živě narozených. V roce 1965 poklesla kojenecká úmrtnost díky zlepšující se porodnické péči na 23,7 dětí z tisíce narozených.
Počátkem 50. let děti zemřelé do 1 roku představovaly přes 8 % zemřelých. Pro srovnání v roce 1990 to bylo již jen něco málo přes 1 %.
Se zlepšením úmrtnostních podmínek se zlepšila i naděje dožití. Ta v posledním válečném roce spadla na 51 let u mužů a na 59 let u žen; nemalou měrou byla ovlivněna právě vysokou kojeneckou úmrtností.
Rok | MUŽI Průměrný věk dožití | ŽENY Průměrný věk dožití | Kojenecká úmrtnost na 1000 živě narozených dětí |
1920 | 47,3 | 49,7 | 169,4 |
1938 | 56,5 | 60,8 | 92,7 |
1945 | 51 | 59 | 123,5 |
1965 | 67,2 | 73,5 | 23,7 |
2022 | 76,15 | 82,01 | 2,3 |
DALŠÍ DNO DEMOGRAFICKÉ HORSKÉ DRÁHY
V předchozích dvou dílech tohoto historického demografického seriálu jsme vysledovali prvopočátek cyklicky se opakujících propadů porodnosti na našem území, které se datují od doby Velké války (1. světové války). Potomci této generace jsou nejen početně oslabeni, ale navíc ke každé jejich následující generaci se přidávají další události, které propady porodnosti dále prohlubují.
V 30. letech se důsledky krize, hrozba války přicházející z Německa a snižující se náboženský vliv na rodinu podepisují na II. generaci od Velké války.
Potomci II. generace přicházejí do fertilních let právě v průběhu 50. a 60. let a tvoří III. generaci od Velké války, jsou oslabeni o odsunuté obyvatelstvo a navíc čelí náročné realitě doby poválečného nedostatku pro, kterou byla navíc příznačná vysoká intenzita ekonomické aktivity žen. Ženy byly považovány především za pracovní síly v budování nového socialistického zřízení. Ženy se přetíženosti bránily odmítáním narození dalšího dítěte, což s trvalým nedostatkem bytů, s měnovou reformou z roku 1953 a se snížením přídavků na děti v roce 1959 vytvářelo antinatalitní prostředí.
Výrazným zásahem do reprodukce obyvatelstva se stal též zákon o umělém přerušení těhotenství z roku 1957 (po sovětském vzoru), na jehož popud vznikaly tzv. interrupční komise.
GRAF č. 2 Živě narození celkově a mimo manželství v českých zemích od roku 1806–2022
Zdroj ČSÚ
Je pochopitelné, že vlivem uvedeného zákona prudce stoupla potratovost. Jestliže v roce 1956, tedy těsně před přijetím potratového zákona, byl index potratovosti na hodnotě 15,3 %, do roku 1959 vystřelil na čtyřnásobek (60,8 %) a dále rostl. V absolutních počtech to znamenalo skok z necelých dvou a půl tisíc uměle přerušených těhotenství v roce 1956 na bezmála 62 tisíc takto přerušených těhotenství v roce 1959. Naše demografická horská dráha tak nalézá nové dno, které se navíc i výrazně rozšiřuje na další ročníky.
Vlna potratovosti přesahující 60 % byla přerušena v letech 1963-65, kdy poklesla častějším rozením dětí průměrně na 48 %. Toto vychýlení z nastaveného trendu bylo způsobeno slibnými návrhy z XII. sjezdu komunistické strany v prosinci 1962, který byl reakcí právě na zhoršenou demografickou situaci a východiskem se mělo stát rozšiřování zařízení předškolní i mimoškolní péče o děti, zohlednění mateřství při odchodu do důchodu a prodloužení mateřské dovolené. V letech 1963-64 tak došlo ke zvýšení úhrnné plodnosti na více než 2,3 živě narozené děti a též čistá míra reprodukce vzrostla z 1,0 na 1,1. Hospodářská situace Československa však nepřála splnění stanovených cílů, pročež potratovost opět prudce stoupla a porodnost a plodnost opět klesly.
Za zmínku stojí i fakt, že v sledované době můžeme pozorovat velmi nízký stav nemanželských dětí s vyjimkou poválečných let, které byly poznamenány vysokou migrací obyvatelstva a přítomností cizích armád na našem území.
Sňatek uzavíralo stále více lidí a zároveň se snižoval věk při vstupu do manželství. Podobně tomu bylo i ve zbytku Evropy. Roku 1945 byla snížena hranice zletilosti z 21 let na 18. Od roku 1948 byly vypláceny novomanželské půjčky (7 200 Kčs, což tou dobou představovalo cca půlroční pracovní příjem; úroková sazba půjčky byla 3,5% a po narození prvního dítěte se půjčka již neúročila a snížila se o 1/6 a při narození každého dalšího dítěte se dále snížila o 1/6).
60. léta: Pokles sňatečnosti na "normální" hladinu 90-95% sezdaných mužů i žen, při průměrném věku při prvním sňatku cca 21,5 let u žen a 24,2 let u mužů.
Odchod německého obyvatelstva způsobil, že se velká část českých pohraničních oblastí téměř vyprázdnila. Počet starousedlých Čechů a neodsunutých Němců měly zvýšit příchody novoosídlenců. Jednalo se většinou o lidi z českého vnitrozemí, ze Slovenska nebo reemigranti z jiných států. Masové poválečné přesuny ovšem znamenaly vážný zásah do celé struktury českých pohraničních území, významně ovlivnily jejich další existenci a také předznamenaly veliké problémy s kterými se víceméně potýkáme dodnes
Zajímavosti.
Další ranou pohraničí byly i nově vznikající vojenské újezdy, které se zakládaly z bezpečnostních důvodů. Z nových vojenských újezdů Boletice, Dobrá Voda, Prameny a Doupovské Hory bylo vystěhováno desítky tisíc lidí a řada obcí byla zlikvidována
Všechny výše uvedené skutečnosti vedly ke snížení porodnosti, která setrvale klesala. Dvacet let od začátku Velké války přichází v roce 1935 do fertilního období početně oslabená generace. Rok 1935–1939 patří do období nízkého přirozeného přírůstku pod 2 živě narozené děti na 1000 obyvatel. V roce 1937 je přirozený přírůstek jen 1,5. Nezapomeňme, že mluvíme o době bez antikoncepce a legální možnosti potratu.
II. generace od Velké války tedy ročně rodí okolo 150–160 tisíc dětí za rok. A právě tato čísla spolu s masivním odsunem německého obyvatelstva se promítnou do další – III. generace narozených dětí na konci 50. a počátkem 60. let. O tom, ale až v příštím díle, který se bude věnovat poválečnému vývoji obyvatelstva.
ZAJÍMAVOSTI NAVÍC
Pro toho, kdo je fanda do demografie, anebo si rád dává věci do souvislostí, tu máme další zajímavostí, které mají svou aktuálnost i dnes.
Tak například:
Může mít diktatura blahodárný vliv na manželství a děti narozené v něm?
Ano může, pokud se pouze stroze podíváme na čísla a odmyslíme všechny emoce a jistou nedobrovolnost, tak nám jasně vychází, že v období 2. světové války se rodilo enormně málo dětí mimo manželství. Tuto „anomálii“ nám ukazuje historicky nejprudší pokles zelené linky v letech 1939-1945 v předešlém GRAFU č. 2.
GRAF č. 3 Počet sňatků a rozvodů od roku 1785–2022 v českých zemích Zdroj ČSÚ
Z GRAFU č. 3 vyplývá, že největší špičku ve sňatečnosti v českých zemích jsme měli za posledních 100 let v roce 1920. Uskutečnilo se přes 135 714 sňatků, kde šlo o odložené sňatky z válečných let. Konkurovat mohl právě jen rok 1939, kdy se uskutečnilo o 1132 sňatků méně než v euforických poválečných letech našeho nového státu. Jak už jsme si výše popsali, za vysokou mírou sňatečnosti roku 1939 a nízkou mírou dětí narozených mimo manželství byla reálná obava z totálního nasazení na nucené práce v Německu.
Rozvodovost v protektorátních letech byla minimální také kvůli dalšímu faktu, že rozvod jako jediná možnost zániku manželství za života manželů byl v Československu uzákoněn až v roce 1950. Do té doby existovaly možnosti dvě - rozvod od stolu a lože a rozluka. Rozvod v původním slova smyslu zprošťoval od manželských povinností a povoloval oddělené bydliště, manželství ale trvalo i nadále a nový sňatek nebyl možný. Oproti tomu rozluka umožňovala nový sňatek i založení nové rodiny, byla tedy podobnější rozvodu, tak jak jej chápeme dnes.
Víte, kolik bylo totálně nasazených z Protektorátu Čechy a Morava?
Odhaduje se, že z celé Evropy bylo za druhé světové války nuceně nasazeno 13,5 milionu lidí, z toho z Protektorátu Čechy a Morava zhruba 640 tisíc. Tomu, kdo odmítl pracovat, hrozila pokuta, vězení nebo deportace do koncentračního tábora.
Nejprve byli povoláni muži z ročníků 1921 a 1922. V dalších letech se požadavky okupantů stupňovaly, povolán byl i ročník 1918, včetně mladých žen. Totálnímu nasazení v Německu bylo možno se vyhnout ze zdravotních nebo rodinných důvodů. Sňatek představoval ochranu pouze na začátku, narozené dítě byl pádný argument po celou dobu války. Na konci války byli v rámci tzv. Technische Nothilfe využíváni dokonce i septimáni a k budování zákopů byly zmobilizovány i ročníky 1927 a 1928.
Z totálního nasazení se nevrátilo zhruba 6 tisíc Čechů a přibližně 60 tisíc českých občanů zemřelo do dvou let po návratu domů z nucených prací na následky vyčerpání či infekčních chorob.
Proč se v roce 1939 sčítalo jen německé obyvatelstvo?
Nabízí se odpověď, že jsme Němcům za to nestáli. Ale není to tak. Jeho konání na okleštěném území Protektorátu Čechy a Morava zabránili čeští politici a demografové s odůvodněním nepřipravenosti, a hlavně s úmyslem neposkytnout okupační mocnosti spolehlivé podklady pro válečné hospodářství.
V roce 1930 se v prosinci na našem území konalo velmi kvalitní sčítání lidu. Sčítání lidu zjišťovalo přímo i národnost, což se stalo časem velmi citlivým a nebezpečným údajem.
Demografové považovali a považují za nejvýznamnější inovaci sčítání v roce 1930 šetření o plodnosti žen. Dotazem na počet dosud narozených dětí v posledním manželství a ve spojení s dalšími otázkami byla získána cenná data o reprodukci manželství a žen v Československu. Šlo o projekt, který byl oceňován i světovými demografy jako unikátní a rozhodně představoval demografické prvenství.
Víte, jak byla tehdejší společnost vzdělaná?
Vzdělaní lidé, kteří jsou schopni domýšlet důsledky, představují pro každou diktaturu nebezpečí. Eliminace vzdělaných je pro agresory vždy prvořadý úkol.
17.11.1939 bylo možnosti studia zbaveno celkem 151 172 českých vysokoškolských studentů. Z počátku „dočasně“ na 3 roky. Dovolme si uvést jeden citát, který plně vystihuje dobovou situaci. Je přímo od Reinharda Heydricha – zastupujícího říšského protektora z 21. situační zprávy z Prahy do Berlína z 18. května 1942.
„Česká universita zůstane bez velkých obtíží zavřena zatím až do skončení války ... Opětnému otevření se pak dá celkem snadno zabránit.“
Získat vysokoškolské vzdělání ve 40. letech bylo složité. Není se tedy proč divit, jestliže data v roce 1950 uvádí, že mělo v českých zemích vysokoškolské vzdělání jen 1 % osob starších 15 let (z toho muži 1,8 %).
Na českém území od dob monarchie dlouhodobě existovala diskriminace žen na vyšší úrovni vzdělání. Na počátku 20. století bylo např. v ČR 125 gymnázií, z toho pouze pět pro dívky. V počtu vysokoškolských studentů bylo velmi nízké procento žen, mezi vysokoškolskými učiteli nebyly prakticky žádné ženy. Po vzniku Československé republiky počet studentů středních a vysokých škol soustavně narůstal a zároveň se zvyšoval podíl dívek. Na úrovni středního školství se podíl dívek zvýšil k roku 1930 ještě více. Jejich podíl mezi studenty gymnázií již dosáhl 1/3, v průmyslových a obchodních školách již 44,4 % a v učňovských školách 26,8 %.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tot%C3%A1ln%C3%AD_nasazen%C3%AD
https://www.vhu.cz/exhibit/totalne-nasazeni-cesi-rok-1944/
https://cs.wikipedia.org/wiki/S%C4%8D%C3%ADt%C3%A1n%C3%AD_lidu_1930_v_%C4%8Ceskoslovensku
https://is.muni.cz/el/1456/jaro2015/BPR_DEMO/um/54832088/
https://www.fronta.cz/dotaz/uzavreni-vysokych-skol
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tot%C3%A1ln%C3%AD_nasazen%C3%AD
https://www.czso.cz/csu/stoletistatistiky/snatky-a-rozvody
http://www.infostat.sk/vdc/pdf/slov1918.pdf
Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, řada společenských věd, roč. 27, 2013, č. 2 ČEŠI NA SLOVENSKU V LETECH 1919–1939. POZNÁMKY K JEJICH PŘÍCHODU A ODCHODU
https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/1043656-jidlo-za-protektoratu-nahrazky-i-tajne-zabijacky
https://www.czso.cz/csu/stoletistatistiky/category/cr-v-cislech?page=2
https://is.muni.cz/th/z3ey5/Hrazdirova_DP_bez_prilohy.pdf
https://www.czso.cz/csu/vykazy/vykazy-sber-dat
https://www.ceskovdatech.cz/clanek/38-ne-vsechno-se-paruje-aneb-o-rozvodech-v-cesku/